Zpráva: Níže uvádím příběh založený na mnou prožitých skutečných životních událostech.
Bylo, nebylo... ach ne, tak většinou začíná pohádka, a ta to není. I když, abych pravdu řekl, jisté znaky fantazie si s sebou můj příběh nese. A tak, kde bych měl začít ? Nejlépe úplně na začátku...
V dobách temna a s tím i mé nepřipravenosti pro život se vším všudy. Mně jako temnému zrozenci pod vlivem planety Saturn trvalo dlouho než jsem se více-méně osamostatnil, ale za to později se vší parádou, stejně jako slávou.
Dlouhé roky mi pod nohy házela klacky jedna nemoc za druhou a bylo velice těžké nalézt takzvaně zlatou střední cestu. Obzvlášť, když se v průběhu k tomu všemu připojili i někteří nepřejícní lidé. Tedy bylo těžké vytvořit jakýsi kompromis, který mi pomohl k tomu, po čem jsem kdysi tolik bažil.
Dnes mohu s klidem říct, že mám téměř vše, co jsem kdy vůbec chtěl. Ale jak vidíte, nebylo tomu tak vždy. Šíp času letěl jen jedním směrem a já tak poznával čeho všeho jsou lidé schopni, co život připravil a také jak dalece jsou ochotni zajít v těch svých hlavinkách. A tak jsem postupně okolo sebe vytvářel jakýsi druh štítu, který mne dodnes chrání před veškerým "zlem" a vším nepříjemným tam venku či v mé těsné blízkosti.
Rok protínal druhý a já byl tak silnější, odolnější a rovněž moudřejší než kdy dřív. Ale jednu jedinou věc nikdo nikdy změnit ani nemohl... značnou odlišnost od okolní kultury. A přestože jsem porazil všechny své "vnitřní démony", jediná výrazná -odlišnost- ve mně zůstala.
Ne nadarmo se říkává "každá mince má dvě strany" - na jedné straně se podobám vyvrheli společnosti, na straně druhé mám k dispozici veškeré pohodlí jako má jen málokdo. Všechno má tak své plus a mínus. Což ostatně platí vždy a všude.
Řekl bych, že rychlejší spád v mém životě nastal až ve chvíli, kdy jsem se poprvé seznámil s dívkou jménem Karolína. Tedy od roku 2007 se věci daly rychleji do pohybu a také začínaly dít mnohem zajímavější věci.
I díky tomu jsem urychlil svůj duchovní vývoj. A přestože by se mohlo zdát že na Karolínu a její přátele bych mohl mít jen špatné vzpomínky, opak je pravdou. Ve skutečnosti představovala "nutné zlo" (jak se tak říkává), pro zavedení do pohybu a urychlení věcí budoucích. Za což mohu jen poděkovat. Bez Karolíny bych mnohé důležité věci začínal poznávat o mnoho let později.
Jeden rok míjel další a já stál na prahu porážky největšího "démona", který kdy v mém životě byl = OCD (Obsedantně-kompulzivní porucha). Ano, i tu jsem nakonec porazil, ale za jakou cenu ?! Stal jsem se ještě větším vyvrhelem společnosti než kdy před tím a bezpochyby mě neustálé udržování OCD v izolaci stojí dodnes ne zrovna málo energie denně. Ale celkový stav věcí je rozhodně přijatelnější a představuje tak mnohem "menší zlo", než kdykoliv před tím.
Za ty roky jsem v sobě probudil (bez legrace) kompletní božství známé z dob řeckého polytheismu a já tak mám to nejdůležitější po čem jsem kdy toužil. Na vrcholu žebříčku byly jen dvě věci a jednu z nich, jak jsem výše řekl, už mám. Tou druhou (na kterou ještě mám svou celou věčnost) je pravá Láska (jedinečný sebeobětující Cit). Ale ten naštěstí už tolik jako dřív nepotřebuji.
Takže z výše uvedeného je jasné, že nic není tak černobílé, jak by si mnozí lidé přáli, aby bylo. Za všechno se tedy platí a v mém případě vysokou cenou. Jenomže je to celé o tom, zda a do jaké míry jste ochotní ji přijmout.
S přáním pěkného dne,
Lukáš Přibyl
Mno, nebudu říkat, že mě těší, že jsem si tuhle vykrádačku přečetl.
OdpovědětVymazat