28. 1. 2015 v 17:45 | Kategorie: Úvod - Guide | Autor: Lukáš Přibyl, DDV
Milí čtenáři,
je na čase si připomenout pět předcházejících věků, v rámci kterých se testovalo, čeho všeho jsou lidé schopni a jak dalece je možné je učit. Nuže začněmež...
Nesmrtelní duchem i tělem, žijící na starém Olympu, se rozhodli vytvořit první lidi. To byl takzvaný Zlatý věk. Tehdejší rod si žil šťastně a blaženě. Téměř se rovnali bohům. Nic jim neříkalo slovo práce či smutek. Ani stáří je příliš netrápilo. Jejich fyzické tělo si i v pozdějších letech stále zachovávalo svou sílu. Zlatý věk se tedy podobal jedné věčné hostině. A když už si pro ně přece jen bohyně Smrt přišla, lidé ji téměř necítili. Jejich život znal jen hojnost, klid a mír. Příroda jim i bez práce dávala bohaté plody a starosti se svými stády také příliš neznali. Žili tedy ničím nerušeni a dokonce i sami bohové je považovali téměř za sobě rovné. Toto lidstvo s odchodem posledního z jejich rodu vymřelo, žijí pouze jako duchové a ochránci dalšího lidského pokolení. Podobně jako mlha se vznášejí všude po celé planetě Země.
Další lidský rod se nazýval Stříbrný. Nebyl už tak šťastný a lidé tohoto věku byli celkově slabší a to jak z hlediska své síly tak i rozumu. Desítky let rostli způsobem jako nerozumné děti a jakmile dospěli, opustili domov, kde původně vyrůstali. Nebyli schopni jako rod se dožívat tak dlouho jako lid ve věku prvním. Stali se pošetilými a pyšnými a tak se nevyhnuli jistému neštěstí. Nechtěli naslouchat bohům, nepřinášeli jim oběti na oltářích a tak je po čase velký Zeus Olympský zničil za jejich neposlušnost.
Hromovládce se rozhodl vytvořit nový věk a tím je věk Měděný. Byl úplně jiný než dva minulé. Lid byl strašný, ale mocný. Smrtelníci si oblíbili pýchu a krvavé války. Nic jim neříkalo zemědělství a ani plodů matky Země si příliš nevážili. Nejvyšší jim dal podobu velké postavy a ukrutné síly. Ale jejich nitro se nedalo tak dobře zkrotit. Byli někdy až moc odvážní, ale to nestačilo navěky. Téměř všechno vyráběli z mědi. I své domy. Chladnokrevně se lid Měděného věku vzájemně ničil a zanedlouho také sestoupil do podsvětí.
Netrvalo dlouho a bohové olympští vytvořili nový čtvrtý věk lidí. Rod polobohů a hrdinů. V těch časech byl tehdejší lid vznešený, spravedlivý a velmi se podobající bohům. Ale ani ti nebyli takovými, jakými podle Dia Olympského být měli, a proto všichni zahynuli ve strašných krvavých válkách.
Poslední věk pátý je ten současný... tento rod neustále trápí práce a starosti. Negativní energie, vyvažována jistým množstvím energie pozitivní, převládá a to všude na celé Zemi. Často se nectí rodiče, přátelství nezná věrnosti a ani hosté nenachází pohostinství. Přísaha je něco jako nevhodné slovo, ve světě si jen málokdo váží pravdy a dobra a i tento rod se dostává do různých válečných střetů. Všechny vznešené hodnoty už dávno opustily tento lid a tak i bohové od něj téměř úplně odvrátili svou tvář.
Jak dopadne současný věk Železný, ukáže zase jen čas... Co je ale jisté už teď, že již v současné době vysvitl paprsek naděje a na svět pomalu ale jistě přichází lidé věku Šestého, ze země a kultury zvané Nový Olymp.
Kultura Nového Olympu (= Věk Šestý) je všude tam, kde se alespoň jeden člověk (byť nedokonale) řídí zdejšími zvyky.
je na čase si připomenout pět předcházejících věků, v rámci kterých se testovalo, čeho všeho jsou lidé schopni a jak dalece je možné je učit. Nuže začněmež...
Nesmrtelní duchem i tělem, žijící na starém Olympu, se rozhodli vytvořit první lidi. To byl takzvaný Zlatý věk. Tehdejší rod si žil šťastně a blaženě. Téměř se rovnali bohům. Nic jim neříkalo slovo práce či smutek. Ani stáří je příliš netrápilo. Jejich fyzické tělo si i v pozdějších letech stále zachovávalo svou sílu. Zlatý věk se tedy podobal jedné věčné hostině. A když už si pro ně přece jen bohyně Smrt přišla, lidé ji téměř necítili. Jejich život znal jen hojnost, klid a mír. Příroda jim i bez práce dávala bohaté plody a starosti se svými stády také příliš neznali. Žili tedy ničím nerušeni a dokonce i sami bohové je považovali téměř za sobě rovné. Toto lidstvo s odchodem posledního z jejich rodu vymřelo, žijí pouze jako duchové a ochránci dalšího lidského pokolení. Podobně jako mlha se vznášejí všude po celé planetě Země.
Další lidský rod se nazýval Stříbrný. Nebyl už tak šťastný a lidé tohoto věku byli celkově slabší a to jak z hlediska své síly tak i rozumu. Desítky let rostli způsobem jako nerozumné děti a jakmile dospěli, opustili domov, kde původně vyrůstali. Nebyli schopni jako rod se dožívat tak dlouho jako lid ve věku prvním. Stali se pošetilými a pyšnými a tak se nevyhnuli jistému neštěstí. Nechtěli naslouchat bohům, nepřinášeli jim oběti na oltářích a tak je po čase velký Zeus Olympský zničil za jejich neposlušnost.
Hromovládce se rozhodl vytvořit nový věk a tím je věk Měděný. Byl úplně jiný než dva minulé. Lid byl strašný, ale mocný. Smrtelníci si oblíbili pýchu a krvavé války. Nic jim neříkalo zemědělství a ani plodů matky Země si příliš nevážili. Nejvyšší jim dal podobu velké postavy a ukrutné síly. Ale jejich nitro se nedalo tak dobře zkrotit. Byli někdy až moc odvážní, ale to nestačilo navěky. Téměř všechno vyráběli z mědi. I své domy. Chladnokrevně se lid Měděného věku vzájemně ničil a zanedlouho také sestoupil do podsvětí.
Netrvalo dlouho a bohové olympští vytvořili nový čtvrtý věk lidí. Rod polobohů a hrdinů. V těch časech byl tehdejší lid vznešený, spravedlivý a velmi se podobající bohům. Ale ani ti nebyli takovými, jakými podle Dia Olympského být měli, a proto všichni zahynuli ve strašných krvavých válkách.
Poslední věk pátý je ten současný... tento rod neustále trápí práce a starosti. Negativní energie, vyvažována jistým množstvím energie pozitivní, převládá a to všude na celé Zemi. Často se nectí rodiče, přátelství nezná věrnosti a ani hosté nenachází pohostinství. Přísaha je něco jako nevhodné slovo, ve světě si jen málokdo váží pravdy a dobra a i tento rod se dostává do různých válečných střetů. Všechny vznešené hodnoty už dávno opustily tento lid a tak i bohové od něj téměř úplně odvrátili svou tvář.
Jak dopadne současný věk Železný, ukáže zase jen čas... Co je ale jisté už teď, že již v současné době vysvitl paprsek naděje a na svět pomalu ale jistě přichází lidé věku Šestého, ze země a kultury zvané Nový Olymp.
Kultura Nového Olympu (= Věk Šestý) je všude tam, kde se alespoň jeden člověk (byť nedokonale) řídí zdejšími zvyky.
Máte nějaké otázky či připomínky ? Není problém. Níže u tohoto článku nebo v >>> Chatovací místnosti těchto stránek se můžete vyjádřit:
Takové články mě docela zajímají :) Ráda si je čtu, trénuju tak mozkové závity :D
OdpovědětVymazatnaprosto přesně vystiženo
OdpovědětVymazatPodle buddhismu nyní žijeme v časech čtvrtého historického Buddhy (Buddhy Šákjamuniho), který žil přibližně před 2500 lety. Tento věk skončí, až se narodí pátý historický Buddha, kterému se říká Maitréja. Ten má podle textů přijít cca. za tisíc let. Jinak můj názor je ten, že člověk musí nejdřív změnit sám sebe k lepšímu, aby pak mohl mít vliv na ostatní. Čekat, že nějací buddhové nebo bohové něco vyřeší za nás, je vzdávání se zodpovědnosti za svůj vlastní život. Tyto bytosti ti můžou ukázat cestu, ale ty sám po ní musíš jít. Jinak nechápu ten rozpor, že na jednu stranu chceš měnit svět k lepšímu (což je fajn), a na druhou stranu se prezentuješ jako bůh války a temná bytost s, pokud to mohu říct aniž bych tě urazil, poněkud silným egem. Je to jen můj názor, neber to nějak konfrontačně. Chci si to vyjasnit.
OdpovědětVymazatTo je v pořádku. Vyjádřils nějakej názor no a ja ti odpovim takto... víš v prvé řadě vždycky platilo a platí, že cokoliv dělám, dělám hlavně sám pro sebe. No a když se to zalíbí i někomu dalšímu, je to jeho věc (nikoho nenutím). Faktem je, že svět pod vládou Noveho Olympu bude lepším místem pro mnoho lidí, ale je už teď jasné, že ne pro všechny.
VymazatJo a mimochodem božství války je jedno z více mých zameření.