Mýty a legendy věku Šestého: Díl první: Almužna

6. 2. 2015 v 15:41 | Kategorie: Povídkové seriály | Autor: Lukáš Přibyl, DDV

Zpráva: Níže uvedený povídkový seriál ukazuje uměle vymyšlené příběhy nového věku podobně, jako byste se dívali na film v televizi.

Mýty a legendy věku Šestého: Díl první: Almužna

Na počátku všeho byla energie a z té energie vzešlo mnoho bytostí prvotního vesmíru. Dosahují stejné neomezené moci jako místo jejich zrození samo. A jednou z nich jsem i já. Dlouho jsem hledal způsob, jak se vyhnout vlivu ostatních. Nelíbilo se mi totiž, jak využívají své síly. Trvalo mi to miliardy let, ale nakonec jsem uspěl. Mám mnoho jmen. Vy mě znáte jako Lukáše Přibyla, který vstoupil na tento primitivní svět v prosinci roku 1984.

Avšak svět, do kterého jsem přišel, se mi vůbec nelíbil. Jenže bylo mi proti srsti zničit vše, co kdy bylo postaveno. Co kdy kdo vůbec vytvořil. A tak jsem mlčky přihlížel jako jeden ze smrtelníků...

květen 2013, vesnice okolo Brna, Česká republika, současnost

Jakýsi pobuda prochází vesnicí "dejte starému chudáku aspoň něco málo k snědku" díval se žadonícíma očima "prosím !" pomalu pronáší a již rychle se sklopeným zrakem se pokorně dívá na zem, když kolem něj prochází lidé. "Co tu děláš ?" obořil se proti němu muž "tady nemáš co žebrat" a bezdomovec rychle utíkal ve strachu před agresivním člověkem. Div, že na něj nevzal bič.

Takhle žebrák procházel ulicemi a jednou na něj někdo vylil kýbl s vodou a druhý na něj málem volal policii. Všichni byli lakomí a ani kousek chleba mu nechtěli dát, ba dokonce byli na něj o to víc hnusní. Muž bez domova se pokusil o štěstí ještě v posledním domě té vesnice. Byla to spíš stará chatrč, div že ji nepřešel.

"Smilujte se" pokorně se díval k zemi, když vyšla žena středního věku ze dveří "smilujte se nad starým žebrákem", div se před ní nerozbrečel. "Vstaňte prosím vás" pomalu mu pozvedla rukou hlavu vzhůru "a pojďte k našemu stolu" pousmála se na něj. Žena byla milosrdná, ale přesto ne zrovna dvakrát majetná. A tak sotva žebrák dosedl, svým dětem od úst vzala kousky chleba "na... tady máte, já svým dětem dám něco později" snažila se ze svých úst vyloudit aspoň trochu úsměvu "a ať vám pán bůh dá něco lepšího" pohladila ho po zádech.

"Nechť vám štěstí i zdraví přeje milá ženo, ať se vám tento skutek desateronásobně nahradí" díval se na ni upřímnýma očima "a cokoliv začnete dělat, dělejte do západu slunce" rozhlížel se po jejích dětech, když pomalu vstával od stolu.

"Zaplať vám to pánbůh pane" děkovala žena i se svými hladovými dětmi, přestože ne tak docela chápala jeho slova.

Žena se před nedávnem stala chudou vdovou a o své dvě děti se starala jak jen mohla. Bezdomovec jí ještě na cestě pryč zamával a pak si o to víc žena uvědomila, že nemá co dětem dát k večeři.

Před několika měsíci dostala od bohatého muže tři záhony lnu, za které mu zaplatila mnohadenní těžkou prací. Bylo ji tak dovoleno, aby si sama nasbírala pro sebe len. Jakmile si ho vlastnoručně i spředla, pak jí z toho tkadlec udělal zhruba dvacet loket plátna. Tohle představovalo téměř všechen její majetek, a proto si ho schovávala na zimu, až bude potřeba teplých košil.

Děti hladem plakaly a samotné ženě bylo také do pláče. Nevěděla hned co dál a tak ji po chvíli napadlo, co kdyby prodala několik loket plátna a za to koupila chléb a sůl. Začala tedy měřit plátno, měřila a dále zase měřila a to jak bezdomovec věštil, až do západu slunce. A tak ze svých původních dvaceti loket chudá vdova naměřila tisíce loket plátna.

Se slzavýma očima radostí děkovala "zaplať pánbůh, zaplať pánbůh" objímala své děti. Vydala se tedy alespoň zatím s několika lokty plátna za nejbližším nákupčím "je vám to málo ?" díval se na překvapenou ženu mírně agresivní muž "taky nemusíte dostat nic" zavrčel na ni. Sklopila oči a nechala si vyplatit aspoň to minimum, co mohla.

Další den se v centru vesnice konal trh a tato chudá žena tam v naději přinesla své plátno. Vypadalo na kus poctivé práce a lidem se líbilo a tak jí za něj dobře zaplatili. Zanedlouho si žena mohla dovolit koupit dvě krávy a kousek pole k tomu. Najala si brigádníky a sama s nima pracovala.

To se znelíbilo právě agresivnímu nákupčímu lnu, který nechápal, jak je možné, že tak rychle ta chudera zbohatla. Vždyť ještě nedávno neměla co do huby svým dětem. Proto se vydal se zcela odlišným přístupem k domu čerstvé zbohatlice. Přestože spolu začali vycházet mnohem lépe, muž přesto všechno nebyl k ní úplně upřímný.

Jednoho večera při sklence vína se nákupčí lnu rozpovídal a společně se zbohatlicí mluvili o tom, jak se dostala ze své chudoby. A tak se muž dověděl o bezdomovci a jak se k němu zachovala a co jí on od srdce přál. A tak ji po několikáté sklence dříve agresivní muž vypověděl o bídě, která je i v jeho domě "přesto, že máme hodně peněz, přesto nám to nestačí, hodně projíme a tak". Poprosil ji tak, jestli žebráku nevyřídí, aby přišel i k nim "nu nevím pane jestli se s ním ještě uvidím" ale i přesto dále popíjeli další sklenky vína.

O měsíc později, ranní hodiny, vesnice okolo Brna, Česká republika

Aniž by to žena tušila, bezdomovec se znovu vydal cestou přes stejnou vesnici jako v květnu. Tentokrát však z druhého konce. "Vítejte pane !" otevíral žebrákovi nákupčí lnu se sklopeným zrakem a stejně jak zbohatlice, i on vzal svým dětem chleba od úst a dal ho staršímu muži na druhé straně stolu.

"Zaplať Vám to pánbůh pane !" rozhlížel se po místnosti i prohlížel si přihlížející děti "zaplať vám to pán bůh na stotisíc krát" a po asi půl hodině vstal od stolu "přeji Vám milý pane," díval se na usměvavého nákupčího "abyste dělal do západu slunce všechno to, co začnete" a nákupčí po rozloučení a poděkování zavřel za ním dveře.    

Ve svém bohatém domě si nákupčí opět sedl do obývacího pokoje a v tom se ozvalo "tati, neteče voda" a on si vzpomněl, že mají na dvoře studnu. Nechtělo se mu jít do obchodu a tak se po dlouhém přemlouvání vydal s konvicí napumpovat vodu, aby všichni měli jak uhasit žízeň v tom červnovém horku.

Ale jak jednu konvici naplnil, nebesa se mírně ztemněla a zajiskřily v nich zářivé šlahouny formující se do tvaru lidských očí. Byl jsem to já, Lukáš. Muž rychle cukl hlavou směrem k praskajícím mračnům "říkal jsem ti přece" v jeho uších se ze všech stran ozývalo mého posměšku "říkal jsem ti že budeš dělat do západu slunce..." dořekl jsem a on šel hned pro druhou, pak pro třetí konvici, čtvrtou a další a další a tak stále dokolečka a to opravdu až do západu slunce.

Nikdo se nikdy nedověděl, jak to ve skutečnosti bylo. Jen on a já...  

Konec dílu prvního: Almužna

Máte nějaké otázky či připomínky ? Není problém. Níže u tohoto článku nebo v >>> Chatovací místnosti těchto stránek se můžete vyjádřit:

5 komentářů: