Mýty a legendy věku Šestého: Díl druhý: O štírovi a labuti

7. 2. 2015 v 11:53 | Kategorie: Povídkové seriály | Autor: Lukáš Přibyl, DDV

V minulém díle jste viděli >>> Díl první: Almužna

Rýbrcoul... duch z prastarých dob, který se před mnoha lety usadil v krkonošských horách. Je to můj dávný přítel, který mne čas od času doprovází na mnohdy i velice tajuplných cestách. Někdy na sebe bere podobu člověka, aby mohl pomoci chudým či nešťastným, jindy zůstává ve své podobě temného víru energie.

"Tedy povím ti" ozývalo se v mém nitru při pohledu na Rýbrcoulova vibrujícího ducha "kdybys nebyl nesmrtelný, už dávno bych tě srazil do Tartaru" a já se na něj jen samolibě pousmál. "Tak to jsem rád" pozdvihl jsem s mírným úsměvem obočí "že v hierarchii stojím vysoce, vysoce nad tebou" a náhle se ozvalo mírné zahřmění, když se Rýbrcoul zhmotnil do lidské podoby.

Září 2013, Brno centrum, Česká republika, současnost

"Pojď," poplácal jsem ho po zádech "půjdeme na něco dobrýho támhle" má ruka směřovala k nedaleké restauraci.  "Proč jsi vlastně takový ?" dívá se na mě s nejistotou v očích Rýbrcoul, když sedíme společně u stolu pro dva "jaký takový ?" s mírnou arogancí pronáším "no..." zakousl se do cheeseburgeru "pořád takový zlý" a z jeho pohledu bylo cítit cosi velice nepěkného.

"Víš Rýbrcoule, povím ti jeden krátký příběh" přežvykoval jsem šťavnatý steak v puse "byl jednou jeden štír, který se potřeboval co nejrychleji dostat přes řeku a tak poprosil bílou labuť, která jediná byla na blízku" pokračoval jsem "počkej, počkej Rýbrcoule," pozoroval jsem ho, když už to vypadalo, že odejde nespokojeně z restaurace "má to ponaučení" tak trochu tajuplně jsem dodal a on se posadil hned zpět ke mně.

"Takže ten štír" znovu jsem se zakousl do příjemně masitého steaku "se potřeboval rychle dostat přes řeku a labuť se rozhodla, že mu tedy pomůže" dívám se na mírně znuděného Rýbrcoula "jenže v polovině cesty" pokračuji "štír tu labuť uštknul" Rýbrcoul náhle zbystřil "a ona se štíra zeptala - proč jsi mi ublížil, když jsem ti pomohla ?" a já se hluboce zadíval do Rýbrcoulových tmavých očí "jiný už nebudu !" zamyšleně dopověděl za mě a já se na něj pousmál "takže už chápeš" pokyvávám na něj hlavou.

Konec druhého dílu: O štírovi a labuti

Máte nějaké otázky či připomínky ? Není problém. Níže u tohoto článku nebo v >>> Chatovací místnosti těchto stránek se můžete vyjádřit:

1 komentář: