28. 1. 2015 v 16:42 | Kategorie: Povídkové seriály | Autor: Lukáš Přibyl, DDV
Zpráva: Jedná se o povídkový příběh založený na skutečném jádru čisté Temnoty a (více či méně) napodobující život v kultuře Nového Olympu. Nevhodné pro osoby mladší 15 let.
V minulém díle jste viděli >>> 2. část: Hrozba (15+)
Ale teď už...
Simulátor Věku Šestého: 3. část: Seznámení se situací (15+)
Skupinka černých mágů stojí přede mnou. Je noc a zdálky slyšíme hřmění. Jeden z nich se zamračil s nervózním pohledem, sledujíc, jak se do mých očí pomalu vlévá cosi podobného černé tekutině. "Pojď" ukazuji směrem k tmavě vibrující energii před sebou. Pokynul jsem svou pravou rukou a s trochou nejistoty šel zamračený muž za mnou. "A vy" naštvaně jsem cukl hlavou "vy tu počkejte". Náhle nás dva pohltila černá vířivá energie.
Cestou do mého podzemního sídla, cestou v "neviditelném" světě, vysvětluji jednomu ze svých vazalů situaci "o zbytek se musíte postarat vy sami" mé obočí se rychle nadzdvihlo "nemohu za vás dělat vše" pomalu téměř šeptem jsem dořekl a malé jiskřičky blesku nás oba zhmotnily v pracovně mé pevnosti. "Bohatě stačí už jen to, že jsem dal vytvořit tuto novou kulturu" a mé oči se znovu zalily černou tekutinou.
"Tak" starší muž se na mě dívá s opatrným zrakem "jaké jsou tvé rozkazy Lukáši ?" a mně při ústech cukaly koutky. Ve vteřině jsem ho držel pod krkem "jak žes mi to řekl ?" s temným hlubokým hlasem jsem důrazně téměř zašeptal a cítil jsem, že by stačilo jen trochu přitlačit a už by byl na cestě do podsvětí... mezi ostatní zesnulé.
"Pro tebe" šeptal jsem se zrychleným dechem "pro tebe jsem nejvyšší a jediný Bůh... je ti to jasné ?" a muž naprázdno polkl "ano" sotva stačil popadnout dech "ano pane !" zvolal hlasitěji. A v tu chvíli jsem jej rychle pustil. "Tak se mi to líbí" a on tlakem mé ruky skončil ve zlomku sekundy na pohovce za ním "tak to má být". Mezitím v té rychlosti rozbil skleněný stůl úplně na kusy.
"Teď" přisunul jsem si židli blíž a pode mnou to zaskřípalo "teď" bylo na mě vidět, že jsem mírně ustaraný "to co ti řeknu, je a bude jen mezi náma dvěma ano ?!" zdůraznil jsem "ano ?!" hlasitěji a s důrazem se dívám svému vazalovi do jeho nejistých očí "dobře dobře !"
"Tak se mi to líbí" pomalu říkám a můj dech je opět klidnější "existují jisté magické předměty, po jejichž spojení jsou smrtelníci schopni zranit i boha" a oči staršího muže se rychle podívaly k zemi, jako by nechtěl něco o sobě prozradit. "Ano tedy i mě" pomalu jsem dořekl s hlubokým hlasem.
"Už to všechno začalo a žel tyto předměty jsou chráněny před odhalením jiného z bohů" pokračuji "mohou být nalezeny ale jen takzvaně smrtelnickými způsoby, a proto jsem najal vás" muž sedící naproti mě zbystřil "vy je najdete dřív a za to konkrétně ty dostaneš mnohem lepší pozici než ti ostatní. Rozuměls ?" a muž rychle vstal "ano pane ! Uděláme maximu !" a já jsem se na něj jen pousmál "skupinu smrtelníků vyslanou mými nepřáteli zabte dřív než zabiju já vás !"
"Teď zmiz a vykonej co jsem nařídil... !" s ozvěnou se táhlo, když starší muž v černém oblečení zmizel ve vzdušném víru čisté Temnoty.
Naopak v mých černých očích zajiskřila energie blesku a v té chvíli se rozbitý skleněný stůl dal opět dohromady, já jsem si sedl na pohovku, tam, kde ještě před chvílí seděl jeden z mých temných vazalů, dal jsem nohy na stůl a pustil si televizi.
Pokračování příště...
V minulém díle jste viděli >>> 2. část: Hrozba (15+)
Ale teď už...
Simulátor Věku Šestého: 3. část: Seznámení se situací (15+)
Skupinka černých mágů stojí přede mnou. Je noc a zdálky slyšíme hřmění. Jeden z nich se zamračil s nervózním pohledem, sledujíc, jak se do mých očí pomalu vlévá cosi podobného černé tekutině. "Pojď" ukazuji směrem k tmavě vibrující energii před sebou. Pokynul jsem svou pravou rukou a s trochou nejistoty šel zamračený muž za mnou. "A vy" naštvaně jsem cukl hlavou "vy tu počkejte". Náhle nás dva pohltila černá vířivá energie.
Cestou do mého podzemního sídla, cestou v "neviditelném" světě, vysvětluji jednomu ze svých vazalů situaci "o zbytek se musíte postarat vy sami" mé obočí se rychle nadzdvihlo "nemohu za vás dělat vše" pomalu téměř šeptem jsem dořekl a malé jiskřičky blesku nás oba zhmotnily v pracovně mé pevnosti. "Bohatě stačí už jen to, že jsem dal vytvořit tuto novou kulturu" a mé oči se znovu zalily černou tekutinou.
"Tak" starší muž se na mě dívá s opatrným zrakem "jaké jsou tvé rozkazy Lukáši ?" a mně při ústech cukaly koutky. Ve vteřině jsem ho držel pod krkem "jak žes mi to řekl ?" s temným hlubokým hlasem jsem důrazně téměř zašeptal a cítil jsem, že by stačilo jen trochu přitlačit a už by byl na cestě do podsvětí... mezi ostatní zesnulé.
"Pro tebe" šeptal jsem se zrychleným dechem "pro tebe jsem nejvyšší a jediný Bůh... je ti to jasné ?" a muž naprázdno polkl "ano" sotva stačil popadnout dech "ano pane !" zvolal hlasitěji. A v tu chvíli jsem jej rychle pustil. "Tak se mi to líbí" a on tlakem mé ruky skončil ve zlomku sekundy na pohovce za ním "tak to má být". Mezitím v té rychlosti rozbil skleněný stůl úplně na kusy.
"Teď" přisunul jsem si židli blíž a pode mnou to zaskřípalo "teď" bylo na mě vidět, že jsem mírně ustaraný "to co ti řeknu, je a bude jen mezi náma dvěma ano ?!" zdůraznil jsem "ano ?!" hlasitěji a s důrazem se dívám svému vazalovi do jeho nejistých očí "dobře dobře !"
"Tak se mi to líbí" pomalu říkám a můj dech je opět klidnější "existují jisté magické předměty, po jejichž spojení jsou smrtelníci schopni zranit i boha" a oči staršího muže se rychle podívaly k zemi, jako by nechtěl něco o sobě prozradit. "Ano tedy i mě" pomalu jsem dořekl s hlubokým hlasem.
"Už to všechno začalo a žel tyto předměty jsou chráněny před odhalením jiného z bohů" pokračuji "mohou být nalezeny ale jen takzvaně smrtelnickými způsoby, a proto jsem najal vás" muž sedící naproti mě zbystřil "vy je najdete dřív a za to konkrétně ty dostaneš mnohem lepší pozici než ti ostatní. Rozuměls ?" a muž rychle vstal "ano pane ! Uděláme maximu !" a já jsem se na něj jen pousmál "skupinu smrtelníků vyslanou mými nepřáteli zabte dřív než zabiju já vás !"
"Teď zmiz a vykonej co jsem nařídil... !" s ozvěnou se táhlo, když starší muž v černém oblečení zmizel ve vzdušném víru čisté Temnoty.
Naopak v mých černých očích zajiskřila energie blesku a v té chvíli se rozbitý skleněný stůl dal opět dohromady, já jsem si sedl na pohovku, tam, kde ještě před chvílí seděl jeden z mých temných vazalů, dal jsem nohy na stůl a pustil si televizi.
Pokračování příště...
Máte nějaké otázky či připomínky ? Není problém. Níže u tohoto článku nebo v >>> Chatovací místnosti těchto stránek se můžete vyjádřit:
Máš literární talent :) Taková temnější verze Zaklínače... Zkus ty příběhy vydat knižně, půjdou na dračku ;)
OdpovědětVymazat