15. 1. 2015 v 20:13 | Kategorie: Přemýšlení - Thinking | Autor: Lukáš Přibyl, DDV
Související články:
když se podíváme na dnešní svět, spatříme často (a obzvlášť) mladé lidi ženoucí se často až chaosovitě do neznáma. Jen za jakousi vidinou čehosi "lepšího" či snad "zábavnějšího". A právě slovo "chaosovitě" je velice důležité (nejen) v následujícím zamyšlení.
Již ze školních lavic je patrné, že pro mnohé z vás, ten, kdo se podle něčeho řídí, ten, kdo udržuje alespoň zdání jistého řádu a pořádku, tedy dodržuje jakési dekorum, je pro vás nudný a tedy nezajímavý. Nebo-li jak někteří říkají prostě lidově "suchar". Jen že dodržování jistého řádu nemusí nutně znamenat nulovou zábavu či dokonce nezajímavost.
Jsou to často právě cvičení podléhající řádu, která vnáší do lidských srdcí obohacující herní zážitky. Tedy chvíle plné inteligentní zábavy. Je to něco čemu byste se měli učit... obzvlášť mnozí diskutující na internetu. Vždyť přece už jen pohled při cestě přírodou nám skýtá toliko nádherného a přitom i převelikou moudrost nad níž byste mohli "filozofovat" snad donekonečna.
Jedním z duchovních cvičení, jak jste mnozí z nadpisu pochopili, je ochota se občas něčeho vzdát. A to obzvlášť jedná-li se o věc, která vás v dané chvíli baví, tedy chováte k ní jisté city. Není to cvičení ve smyslu tak, jak jste běžně zvyklí, ale přesto vás posílí. Pokud jste však poctiví ve svém snažení.
A nezapomínejte, že do svého vytouženého cíle dojdou jen ti z vás, kdo v sobě pěstují, udržují především trpělivost a vytrvalost.
- Duchovní cvičení jako automatický proces
- Existuje nějaký cíl magie ?
- Jak se zbavit dočasně všech myšlenek a pocitů (dvě cvičení)
- Nelpěte na "maličkostech"
když se podíváme na dnešní svět, spatříme často (a obzvlášť) mladé lidi ženoucí se často až chaosovitě do neznáma. Jen za jakousi vidinou čehosi "lepšího" či snad "zábavnějšího". A právě slovo "chaosovitě" je velice důležité (nejen) v následujícím zamyšlení.
Již ze školních lavic je patrné, že pro mnohé z vás, ten, kdo se podle něčeho řídí, ten, kdo udržuje alespoň zdání jistého řádu a pořádku, tedy dodržuje jakési dekorum, je pro vás nudný a tedy nezajímavý. Nebo-li jak někteří říkají prostě lidově "suchar". Jen že dodržování jistého řádu nemusí nutně znamenat nulovou zábavu či dokonce nezajímavost.
Jsou to často právě cvičení podléhající řádu, která vnáší do lidských srdcí obohacující herní zážitky. Tedy chvíle plné inteligentní zábavy. Je to něco čemu byste se měli učit... obzvlášť mnozí diskutující na internetu. Vždyť přece už jen pohled při cestě přírodou nám skýtá toliko nádherného a přitom i převelikou moudrost nad níž byste mohli "filozofovat" snad donekonečna.
Jedním z duchovních cvičení, jak jste mnozí z nadpisu pochopili, je ochota se občas něčeho vzdát. A to obzvlášť jedná-li se o věc, která vás v dané chvíli baví, tedy chováte k ní jisté city. Není to cvičení ve smyslu tak, jak jste běžně zvyklí, ale přesto vás posílí. Pokud jste však poctiví ve svém snažení.
A nezapomínejte, že do svého vytouženého cíle dojdou jen ti z vás, kdo v sobě pěstují, udržují především trpělivost a vytrvalost.
Máte nějaké otázky či připomínky ? Není problém. Níže u tohoto článku nebo v >>> Chatovací místnosti těchto stránek se můžete vyjádřit:
Název článku se mi moc líbí. Čím jsem starší, tím méně potřebuji věcí a velkých zážitků. Zjišťuji, že ke kvalitnímu životu člověk potřebuje málo věcí a řídím se tím. Jak jsi napsal, i v přírodě je mnoho krásného.
OdpovědětVymazatjá mám ten můj přívěsek spojenej s mojí první návštěvou BA :) to bylo v roce 2010 :) od tý doby jsem ho měla sundanej jen dvakrát a nedobrovolně.. kvůli jedný pitomý práci, kde jsem byla pět dní a pak když se mi přetrhl původní kábl, na kterým visel.. :D
OdpovědětVymazatzajímalo by mě, co tím "něčeho se vzdát" třeba myslíš.. jako nějakou materiální věc, nebo duševní? jako cokoliv? zájem, oblíbenou věc, etc.? v tomhle směru jsem dost slabá.. to by mě nějak neobohatilo.. že bych se třeba vzdala možnosti jet na festival, někomu dala svoje limonády, kdybych se měla vzdát svých pískomilů nebo mých sbírek.. to by se mi opravdu nechtělo.. to bych nedala.. a nevěřím, že by mě to obohatilo..
OdpovědětVymazatjen lásku jsem vzdala.. k někomu, kdo mě začal kvůli někomu ignorovat ze dne na den, jsem se rozhodla ty city vzdát.. nešlo to hned, ale dokázala jsem to.. třeba zrovna tohle mě obohatilo.. to jo. mám pokoj v duši..
tak za prvé - nejedná se o stálý stav, kdy se něčeho člověk vzdává - jedná se jen o dočasný stav (tak jak říká už i nadpis k výše uvedenému článku)
Vymazata za druhé - představ si například situaci, kdy máš před sebou určitou věc, které by ses za normálních okolností začla od srdce věnovat (protože tě to k tomu odjakživa táhlo a máš k tomu velké sympatie a také máš radost z takové činnosti například) - no a smyslem článku je říct ti, že bys měla čas od času se dočasně (!) vzdát takovéto radosti (tedy potěšení) a věnovat se takovým věcem až třeba o několik týdnů či měsíců později
jeden z dalších příkladů můžeme nalézt v případě žízně - jdeš domů z práce (či ze školy a podobně) a už půl hodiny máš neodolatelnou chuť se něčeho pořádně napít: smyslem článku je poukázat na to, abys ještě například alespoň o několik desítek minut žízeň ještě prodloužila a až pak se napila (posiluješ tím svou vůli a ovládání myšlenek)
takových nebo podobných (ale i náročnějších) příkladů bych mohl vyjmenovávat celou řadu - pokud není něco jasné, sem s tím :)
Záleží čeho se člověk vzdává. Jsou asketové u kterých je vzdávání všeho, hlavně smyslového vnímání, přímo závislost. Co potom mají ze života.
OdpovědětVymazatChodím ráda do přírody, miluji ji a obdivuji ♥ Zklidňuje myšlenky a navazuje pocit blaha :)
OdpovědětVymazat