Přemýšlení: Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) a jak minimalizovat její vliv

Zprávy: S tímto článkem souvisí i tyto informace >>> Jak lze bojovat proti OCD - další možnosti (část druhá) -a- >>> Základní body týkající se Obsedantně-kompulzivní nemoci (v krátkosti a přímo k věci) -a- >>> Moje kniha: OCD Obsedantně kompulzivní porucha (květen 2014, Czech only)

Milí čtenáři,

v minulosti jsem se s vámi bavil na téma, jak předcházet problémům z oblasti nemoci známé rovněž pod zkratkou OCD. Dověděli jste se spousty zajímavých rad a to především na základě mé dlouholeté praxe s tímto onemocněním. Navíc s touto nemocí nelze bojovat takzvaně "aktivně" ale pouze "pasivně"... v krátkosti vysvětlím.

Je ověřeno mou dlouholetou životní praxí, že tuto nemoc "porazíte" jen následujícím "pasivním způsobem":

- musíte se v prvé řadě smířit se skutečností, že máte OCD = nesmíte tuto skutečnost přecházet a obrazně řečeno "hrát si na hrdiny" (ve smyslu, že "však už je to pryč") a podobně

- jinými slovy nesmíte se bát o OCD mluvit a měli byste si to hlavně SAMI PŘED SEBOU (tedy vnitřně) přiznat, že touto nemocí trpíte (a to i ve chvíli, kdy už jste přesvědčeni, že OCD "je pryč")

- je to z toho důvodu, protože i když OCD dlouho necítíte, neznamená to, že se znovu nemůže ukázat (dá se to přirovnat do určité míry k pohádkovým Jeskyňkám, které čekaly na nejlepší chvíli až budou moci škvírou dveří provléct nejdříve své prstíky a pak celou ruku - no však to znáte aspoň někteří)

- jestliže skutečnost, že máte OCD, vnitřně přijmete a uznáte svou řekněme "nedokonalost", OCD je už z poloviny poražena (jak se tak říkává)

Čili to co je výše řečeno, mám opravdu s jistým úspěchem vyzkoušeno (nikdo neříká, že mé postupy jsou dokonalé, jen říkám, že alespoň z části pomohly určitě) - nejhorší totiž je, když si sami sobě nalháváte, že OCD nemáte (to nezkoušejte). 

Pokud výše uvedené člověk s OCD nedodrží (a bude to navíc ještě stupňovat), tak tím vytvoří této nemoci úplně ideální prostředí pro její šíření a zvyšování jejího vlivu (takže to budete mít ještě horší než kdykoliv před tím). 

Není slabošství uznat alespoň sám před sebou svou nedokonalost, ale případné "hrdinství" takto nemocného může vést až k jeho pomyslné a někdy i doslovné zkáze. Nehrajte si na hrdiny, vy kterých se to týká. Nevíte jak moc dokáže být silná OCD. Vážně. 

V případě duchovních, kteří mají OCD, se naopak (po dodržení výše uvedených bodů) uvolní více síly pro jejich další duchovní praxi. Daleko víc své vnitřní síly by ztráceli právěže kdyby odmítali si sami před sebou přiznat že trpí nemocí známou jako OCD. Díky výše uvedenému může duchovní získat jistou nemalou výhodu... 

S přáním pěkného dne,

Lukáš Přibyl
doktor duchovních věd

Máte nějaké otázky či připomínky ? Není problém. Níže u tohoto článku nebo v >>> Chatovací místnosti těchto stránek se můžete vyjádřit:

1 komentář:

  1. Také si myslím, že je lepší přiznat nemoc - jakoukoliv - než si hrát na hrdinu a myslet si, že nikdo nic neví. Stejně každý ví a ještě buď dávají najevo, že jakoby neví nebo se za zády smějí.

    OdpovědětVymazat