po delší době jsem se znovu pustil do vytváření povídek v podobě televizního seriálu. Říkám to proto, že mé legendy nejsou psány tak, jak jste zvyklí z knihoven či knihkupectví. V podstatě mé povídky jsou něco, jako byste se dívali na televizní seriál. Mně se to velice líbí, tak se to snad zalíbí i někomu dalšímu.
V minulém díle jste viděli...
"Poslední věk pátý je ten současný... tento rod neustále trápí práce a starosti. Negativní energie, vyvažována jistým množstvím energie pozitivní, převládá a to všude na celé Zemi. Často se nectí rodiče, přátelství nezná věrnosti a ani hosté nenachází pohostinství. Přísaha je něco jako nevhodné slovo, ve světě si jen málokdo váží pravdy a dobra a i tento rod se dostává do různých válečných střetů. Všechny vznešené hodnoty už dávno opustily tento lid a tak i bohové od něj téměř úplně odvrátili svou tvář. Jak dopadne současný věk Železný, ukáže zase jen čas..."
Ale teď už...
Seriál: Starší - část druhá (pilotní díl)
Nebesa pomalu měnila barvu a ve vzduchu poletovalo cosi podobného kouskům popela. Houstnoucí tmavá mračna se s pomalým praskáním přibližovala k povrchu země. Bylo dusno a všem lidem bylo zatěžko si jen vyjít na procházku. V tom se malé zlatavé jiskřičky za silného hřmění spojily do podoby zářivého řetězce. Jeden ze šlahounů za druhým začal křižovat oblohu. Z jednoho konce na druhý bylo slyšet cosi podivného. "Dneska to je nějaký divný, že ?" podíval se u stromu se opírající opilec vedle na kamaráda "no co ?" zamumlal napolo spící druhý "taková bouřka tu nebyla ani nepamatuju" zbystřili oběma oči, když se zaposlouchali do tajemného dozvuku praskání.
Pomalu se snažili vzchopit a v tom z nebes k zemi kousek od nich vytryskl zlatavě jiskřící proud blesku. "Co do prdele ?!" trhli s sebou opilci "no viděls to ?" drželi se větví stromu, když ucítili pohyb země pod sebou. Během zlomku vteřiny se ozvala ohlušující rána a blesk oslnil vše, co kdy bylo v dohledu. Jak záře opadla, temná mračna se během vteřiny jakoby mávnutím kouzelného proutky rozpustila. "Dem tam čoveče" podezřívavě lomcuje s ramenem svého kamaráda jeden z opilců "něco se tam děje, musíme to zjistit" dál se ho snaží lomcování donutit aby šel "hned !" důrazně pravil dívajíc se mu hluboko do očí.
Cesta byla daleká a dva bezdomovci, kteří mezi tím vystřízlivěli, se museli k svému cíli protlouct nehostinnými kraji... a to jen kvůli prachobyčejné lidské zvědavosti. "Kudy teď ?" tázavě se dívá zívajíc jeden z nich. Jeho kamarád se rozhlíží a při pohledu na široká zelenající se pole kroutí hlavou na znamení nejistoty. Procházeli vysokou trávou až se dobelhali k hranicím tmavého lesa "někde tady to musí být" udýchaně pravil opírajíc se o svá kolena.
"Pojď to bude určitě někde za tím lesem" popohnal svého kamaráda, v jehož očích byl hned po prvních krůčcích patrný strach. "Není tady nějaká zima ?" vzhlíželi k tmavým korunám lesů, když se zvedl mírný dosti chladivý vítr. "Rychle" chytli se za ruku "nepouštěj se mě" zrychlili krok "na nic se nedívej" utíkali před jakýmisi zjevy rychle poletující mezi stromy v stále houstnoucí téměř nicnepropouštějící temnotě "děléj !" řval na svého kamaráda.
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat